MODEL FUNKCE CHODIDEL: „ZAKROUCENÁ DESKA“

„Pokud teorie nesouhlasí s experimentem, je mylná... v tomto jednoduchém výroku se skrývá klíč k vědě." Richard Feynman, držitel Nobelovy ceny za fyziku

Předchozí příspěvek nastínil to, že se model „tříbodové opory“ funkce chodidla na základě experimentálního pozorování ukázal jako nesprávný, byť se stále běžně používá, a to, jak použití tohoto modelu mění funkční chodidla v dysfunkční, jelikož doporučuje podporu klenby, která zhoršuje dysfunkci nepružných chodidel s vysokou klenbou. Model funkce chodidla, který odpovídá výsledkům experimentů a vede ke správnému řešení běžných problémů s chodidly, je model „zakroucené desky“.

Model zakroucené desky vymyslel M. S. MacConaill (1945). V sérii experimentů používajících otisk chodidla a rentgen, MacConaill prokázal, že kosti a vazy chodidla tvoří zakroucenou desku, která je v plném kontaktu s podložku v oblasti prstů a hlavic nártních kostí, kroutí se ve středonoží a svisle protíná kost patní. Šroubovité utažení a povolení desky odpovídá viditelné rotaci přednoží vzhledem k patě a obráceně, jakož i viditelnému zploštění a zvednutí vnitřní a vnější podélné klenby při došlapu, resp. odrazu v krokovém cyklu.

Zakroucená deska vysvětluje všechny aspekty funkce normálního chodidla, tj. že chodidlo působí jako pružná struktura, která se na začátku stojné fáze přizpůsobí povrchu a absorbuje náraz, než se zpevní a stane se stabilní strukturou, která na konci stojné fáze umožní odraz, a také odpovídá otisku chodidla, tlaku a dalším biomechanickým údajům zdravých funkčních chodidel. Zakroucená deska odpovídá i údajům nefunkčních chodidel, kdy je deska chodidla příliš utažená (tuhé chodidlo s vysokou klenbou) anebo příliš povolená (ploché chodidlo).

Rozhodujícím prvkem modelu zakroucené desky je horizontální stabilita přednoží těsně před tím, než se chodidlo zatíží. Chodidlo je ukotveno na jednom konci a pronace a následná supinace zadonoží vzhledem ke stabilnímu přednoží může povolit anebo opětovně utáhnout desku chodidla, což odpovídá tomu, že chodidlo nejprve tlumí nárazy a potom se zpevní a umožní odraz ve chvíli, kdy se váha přenáší z chodidla stojné nohy na druhé. Bez stabilního segmentu přednoží nemůže deska fungovat a chodidlo je buď zamčené v příliš utažené poloze, aby se kompenzovala chybějící stabilita (tuhé chodidlo s vysokou klenbou), nebo se deska zbortí a celé chodidlo se vtočí dovnitř (propadlá klenba).

Model zakroucené desky říká, že funkční chodidlo vyžaduje stabilní přednoží. Stabilitu přednoží tvoří přirozeně roztažené prsty a nártní kosti. Obuv to musí umožnit. Jinými slovy, abyste měli funkční chodidla, musíte nosit funkční obuv s dostatečným prostorem ve špičce, aby se prsty mohly rozprostřít a být v plném kontaktu s podložkou. Teprve poté se může deska chodidla povolit a opět utáhnout tak, jak příroda zamýšlela, čímž poskytuje stabilitu, pohlcuje nárazy a umožňuje odraz funkčního chodidla.

Odkazy:

• MacConaill, MA. (1945) The postural mechanism of the human foot. Proceedings of the Royal Irish Academy. Section B: Biological, Geological, and Chemical Science, 50, 265-278.