Poštovné do České republiky ZDARMA pro objednávky nad 1000 Kč. We ship to all EU countries, check our rates HERE

K čemu jsou dítěti bosonohy

Své dětství jsem prožila v Brně. Už tehdy mě vedle pohybu a různých zákoutí duše fascinoval i jazyk. Proto mě zajímalo, jak se přivolá výtah – rozuměj, jak přesně na něj mám přesně volat pátým pádem, když mě o jeho přivolání poprosila maminka... výtahe? výtahu? Odpověď poradny pro jazyk český, že na výtah se nevolá, protože je neživotný, mě tehdy neuspokojila.... Stejně tak mě fascinovaly názvy řady brněnských a později, když jsem přesídlila do Prahy, i pražských čtvrtí.

V Brně existuje čtvrť Bosonohy, kde bydlelo několik kamarádů a já si tehdy, přestože jsem dětství prolítala hodně bosá, říkala, jak je skvělé mít naopak krásné boty třeba ze sousedního, méně socialistického Maďarska. Měla jsem nečekaně osvíceného tatínka. Mě i bratrovi, i když pravda, spíše z úsporných důvodů, aby nám dlouho vydržely, zcela pravidelně vybíral boty o číslo, někdy i dvě větší. Občas to vypadalo tak, že jsme obzvláště sněhule nechávali za sebou a sem tam udělali naboso krok po námraze nebo sněhu, ale měla jsem tu volnost raději než nenáviděné, tuhé jarmilky, ze kterých jsem často měla umačkaný palec i malíček. 

Když jsem postupem času obouvala stále častěji podpatky a večer po tréninku společenského tance máčela zubožené nohy v Rochově soli, stále víc jsem vnímala obrovský rozdíl v tom, jak se pohybuji v různých obuvích a naboso.  S rumbou i argentinským tangem jsem postupně, byť s jistou nostalgií, skončila, taneční boty jsou někde na půdě a několik posledních svateb svých kamarádů a příbuzných jsem prožila převážně v barefoot balerínkách - a po setmění i zcela naboso :-) Od té doby, co jsem začala s jógou, se mé vnímání vlastních i cizích chodidel, chůze, běhu a pohybu a také toho, co je živé, vitální a funkční, výrazně proměnilo.

Dnes mám tříletou holčičku, která se, stejně jako já už od malička, nesmírně ráda a velmi dobře hýbe. Bosonohy teď pro ni nejsou čtvrť v Brně, ale naše občasné domácí pojmenování pro botičky, které si obouvá. Od té doby, kdy se začala stavět a potřebovala mít venku nějakou ochranu chodidel, měla tenoučké capáčky s bambusovou stélkou. V capáčcích v létě chodí i nadále, pokud zrovna není naboso a dokonce v nich pronikla i na obálku Reflexu :-)

Když přišel čas koupit i boty s podrážkou, která nepromokne a ochrání ji před lecjakými záludnými objekty na pražských chodnících, strávila jsem hodiny na internetu pročítáním diskusí a v terénu prohlídkou botek v reálu. Už v té  době mi padly oči na Bobux. Zaujalo mě, kolik výzkumu, zkušeností a dlouholeté tradice je za nimi... a přiznejme si, že mají i hezký design, aniž by musely oplývat spoustou kytiček, mašliček a myšiček. Na to já, partner ani Ája nejsme :-) Nicméně botičky Bobux tu nebyly dostupné, nikdo je sem nedovážel, byly oproti ostatním výrazně dražší a přes řadu skvělých referencí od našich přátel ze zahraničí se mi nechtělo hned na počátku investovat do něčeho, co nemůžu na vlastní oči vidět, osahat si a Ája vyzkoušet.

První páry bot měla tedy Ája bosonožky od jiných značek, které se už v té době do ČR dovážely. V kategorii prvních krůčků jsme s nimi byli naprosto spokojeni. Byly dostatečně měkké, široké, dobře šité a maximálně pohodlné. Ája je měla ráda a protestovala proti nim jen minimálně – nejradši samozřejmě chodila bosá a nahá, což šlo doma, na zahradě nebo v parku, ale ne tak docela v obchodě nebo na úřadě. Jakmile jsme se posunuli k výběru botek pro spolehlivou chodkyni, tedy v Ájině případě spíše sprinterku, skokanku a judistku, začali jsme bojovat s tím, že i boty, které se prezentují jako barefoot, mají malé zvýšení paty, různá pískátka, tužší podrážku, nevyhovující nárt nebo částečně omezenou pohyblivost kotníku.  Po čase jsem se vrátila na evropské stránky Bobux a strávila další hodiny studiem zdrojů na internetu. Nakonec jsem se rozhodla: Ája na papír, tužka kolem chodidla (a Ája v záchvatu smíchu, jak to lechtalo), pravítko k papíru, oči na obrazovku, prsty na klávesnici, tatínek na poštu, balíček domů, botky na nožky a kámen ze srdce :-) 

Sedly i s nadměrkem skvěle, Áje naštěstí následujícího půl roku nevyrostla noha a nechtěla si obout nic jiného. Mohla v nich běhat, skákat, plynule si sedat, klekat i vstávat. A doslova a do písmene chodit loužemi bez promáčení, protože jsme vybrali Splash Boots, které jsou nejen kozačkami, které bych brala i já, ale i lehoučkými, prodyšnými, přiměřeně zateplenými, stoprocentně spolehlivými a ohebnými holínkami. Stály pomalu tolik, co bosopolobotky na mě, ale nelitujeme ani halíře. Áju na cvičení, kam chodí, neustále chválí za velikou pohyblivost, mrštnost a vynalézavost při pohybu. A také se nás pravidelně rodiče ptají na její boty. Věřím, že Ájiny pohybové dovednosti do velké míry stojí i na tom, že v maximální míře chodí bosá, nemá omezující bačkůrky, jen na chladné dny capáčky a naven do zimy botky bosonožky. Od druhého zakoupeného páru bot Bobux už pro ni nehledám žádnou jinou značku. Naše rodina je lehce anarchistická a volnomyšlenkářská, zkrátka nemáme rádi dogmata, rigidní názory a zaslepenost, nicméně zrovna u botek pro holčičku rádi zůstaneme u vyzkoušené jistoty. A máme velikou radost, že se do toho lidé v Natural Selection rozhodli jít a začít dovážet dle názorů mnohých jedny z nejlepších dětských barefoot bot na světě.

Botky Bobux jsou lehké, skvěle anatomicky tvarované, promyšlené do posledního detailu (neznáme u nich zachycené kalhoty nebo punčocháče do zipu, odchlipující se cokoli, kluzkou podrážku ani cokoli jiného, co by ztěžovalo jejich užívání). Ája si je umí obout i zout, u těch s obrázkem pozná pravou od levé a sama si je umí podle toho, pokud se zmýlí, přehodit, což posiluje její samostatnost. V lehoučkých teniskách Blaze si s přehledem stoupne na špičky, aby dosáhla na kliku dveří od bytu, což ji moc těší, protože pak může na návštěvu, mimo jiné do další bosonohé rodiny o patro výš, kde ji čeká její dětská láska a spousta hraček, které mu může sebrat :-) A navíc boty skvěle vypadají, což taky není k zahození.

Když pozoruji mnohé malé děti, Aniččina věku nebo i mladší, jak nemotorně klopýtají v tuhých botkách s pevným kotníkem (což se stále ještě zdá být mantrou většiny českých ortopedů), je mi líto měkkých, ještě tak tvárných a nadějných dětských nožiček. V dětství se utváří a následně posiluje spousta pohybových stereotypů, které pak řada lidí chodí na mé lekce jógy i individuální jógovou terapii velmi pracně odstraňovat, protože je vedou do bolesti. Dnes, když máme tolik informací o tom, jak důležité je živé, funkční, přizpůsobivé chodidlo i pohyblivý a stabilní kotník, máme spoustu možností udělat pro své děti hodně v tom, jaké boty jim kupujeme a jak často je necháme chodit po členitém terénu, včetně bláta, trávy, jehličí, kamení, sena i obrubníků.

Jedna z mých inspirací je Katy Bowman, která vystudovala a vyučuje biomechaniku, zabývá se přirozeným pohybem a navíc je nesmírně vtipná. Katy klade mimo jiné obrovský důraz na zapojení pánevního dna, hlubokého stabilizačního systému a také na správné zřetězení svalů a tkání v těle při pohybu právě přes klenby chodidel. Pokud jsou chodidla ochablá, ztuhlá, klenby propadlé, nohy trpící řadou abnormalit, bolestí a celá noha, potažmo koleno, kyčel, pánev i hrudník s hlavou v dysbalanci a někdo takový si po letech nošení podpatků nebo bot s tzv. pozitivní patou (plus sezení a sezení a sezení) koupí bosonohé boty, aniž by začal něco dělat se svými pohybovými stereotypy a se způsobem, jakým zatěžuje své tělo, nemusí to být pro něj zrovna nejlepší nápad, protože na to nemusí být připravený. U takových dospělých nebo některých starších dětí je z mé zkušenosti zapotřebí trpělivé přeučování pohybových vzorců při chůzi, běhu, stání atd. a často speciální cviky plus, pokud možno, především oživení chodidel i jiným než plochým terénem města nebo rovných podlah. A seminářů i tréninků na toto téma je dnes naštěstí stále více.

U malých dětí, které se teprve učí chodit a které si pak tuto dovednost tříbí,  máme botami obrovskou šanci ovlivnit, jak se budou pohybovat a pohyb si užívat po zbytek života. Když jsou chodidla živá, mají možnost se v botách odvíjet a dítě si osvojí dobrý krokový cyklus a má lepší postavení pánve i hrudníku, což potvrzuje i řada osvícených fyzioterapeutů, včetně Jukky Kangase, odborníka z prestižní helsinské kliniky zaměřené na pohybová omezení dolních končetin. Samozřejmě chodidla a boty nespasí vše. Velkou roli hraje, jak moc se přes den vůbec pohybujeme, jak o sebe celkově pečujeme, jak tělo zatěžujeme, jaké máme postavení těla atd. Přesto mají chodidla veliký význam – zvlášť v době, kdy obrovské procento populace trpí bolestmi zad, omezeným rozsahem v kolenním i kyčelním kloubu, deformitami páteře a blokacemi bránice, žeber i obratlů. Zaráží mě, jak málo fyzioterapeutů, lékařů i rehabilitačních pracovníků v nemocnicích stále ještě dává svým pacientům nějaké informace o jejich chodidlech a kotnících a cvicích pro ně i po náročných, často i zbytečných operacích a jak často je v rámci rehabilitace kupodivu stále ještě předepisovaná např. elektroléčba, jejíž účinek je více analgetický než léčebný.  Na druhou stranu naštěstí stoupá informovanost a setkávám se s odborníky, kteří si tohoto velmi hledí.

Na svých lekcích i jógových workshopech neustále o chodidlech a jejich významu mluvím a věnujeme jim při cvičení i vnímání velkou pozornost. A dělá to tak stále více instruktorů jógy, pilates, různých stylů cvičení i masérů. Zcela spontánně se mě začaly ptát některé studentky, maminky malých dětí, i na boty pro děti. A tak začal malý neveřejný bazárek. Botičky, které nestály málo, ale do kterých jsme rádi a s přesvědčením investovali, prodáváme za nízkou cenu těm, kteří se s konceptem bosobotek teprve seznamují, ale vidí v něm smysl a přínos pro své děti. Nejčastější protiargument, který totiž slýchám, zní, že dítěti roste noha závratnou rychlostí, tak proč investovat tisíce korun do dětských bot. Bazárek, který se plánuje v Natural Selection, je odpovědí na to, jak se k takovým botkám pro děti dostat, když máte třeba hlouběji do kapsy. Ačkoli, i s menšími příjmy je to někdy spíše otázka priorit, což dotvrzují i diskuse na bosonohých fórech, kde mnozí přispívající, kteří bosé boty pro děti kupují, nepatří k výrazně movitým. Slyšela jsem např. o mamince, která do obchodu přivedla dítě, vyslechla si hodinovou přednášku a absolvovala velmi podrobnou ukázku všech výše zmíněných principů a vysvětlení jejich prospěšnosti pro dětské chodidlo... a druhý den se skutečně vrátila pro boty, ovšem pro sebe, nikoli pro dítě, které dále nakračovalo jako robot. Je skvělé, že se rozhodla o sebe pečovat a nelze jí to upřít, ale věřím, že na kvalitní a dětskému zdraví skutečně prospěšné boty se finance dají najít, když se člověk rozhodne upřít si něco jiného, je-li to třeba – a třeba právě z druhé ruky.

Chodidla jsou bránou, kterou komunikujeme se zemí a čerpáme z ní sílu, stabilitu a pevnost. Chceme-li, aby toto spojení se zemí cítily i naše děti, je pro ně chůze zcela naboso a v bosonohých botách po co nejčlenitějším terénu, báječným darem do života.

Lucie Königová
http://www.lenkalucieyoga.cz/

Lucie Königová
Lucie Königová

Autor



Size Guide